Skalku jsem původně nijak nechtěl
admin on Září 5th, 2008
Byly doby, kdy jsem obdivoval cizí zahrady, ale nijak jsem neuvažoval nad tím, že bych se pustil do stavby vlastní skalky. Měl jsem sice už zasazené nějaké okrasné dřeviny, ale jednalo se spíše o stroměčky “do počtu”. Tyhle stroměčky neměly na zahradě svoje místo, nijak nevynikaly a spíše naopak - mezi ostatními rostlinami se ztrácely.
Prvními kroky tedy bylo paradoxně “vytrhání” některých rostlin.
První na řadu přišly dva obrovské jalovce. Ty za několik let vyrostly do výšky přes tři metry a do zahrádky už nijak nezapadaly, nemluvě o tom, že po jednom silnějším větru se naklonily a zůstaly v náklonu. Ačkoli tedy pohled na ně nebyl nijak uchvatný, přece jen díky své výšce upoutaly člověka na první pohled. To nebylo žádoucí a proto musely pryč. Hned po této změně zahrada prokoukla a stala se opticky prostornější.
Dalším stromem, který musel pryč, byla jabloň. Ta byla odstraněna hlavně z technických důvodů, protože hrozilo její zřícení na plot. Přišli jsme tak sice o pár jablek, ale do zahrádky a do okonen se nám dostalo nesrovnatelně více sluníčka, což na nás působí mnohem pozitivněji.
Poslední obětí byla veliká azalka. Azalky jsou krásné, zvláště když kvetou. Bohužel tenhle konkrétní keř už se rozrostl do takových rozměrů, že bohužel spíše kazil dojem z celé zahrady jako celku. Azalky se nám však líbí natolik, že tu původní brzy vystřídala jiná, menší.
Kromě toho, že jsme se zbavili několika rostlin, prošla celá zahrada rekonstrukcí. Zrušili jsme celý chodník a udělali nový ze zámkové dlažby. Teď si paradoxně všímám, že “profesionální skalky” mají chodníky řešeny spíše přírodněji, pomocí různých kamenů zapuštěných v trávníku nebo ve skalce. Nicméně pro mé účely byla vhodnější zámková dlažba….
